FantasySnowflake

Klimatizace se opět zasekla a začala vydávat pištivý zvuk, značíc tak potřebu opravy. Nikolas otráveně otevřel oči a neohrabaně se vyhrabal z postele, přičemž zranění, na které se mu při spánku podařilo zapomenout, o sobě znovu dalo vědět. Světlo se zaznamenáním pohybu zesílilo a modrovlásek polohlasem polsky zaklel kvůli jeho ostrosti. Nejspíš by ho mělo znepokojit, že na noc nezhasl, avšak na to se vztekat i s tímto mu nezbývala energie. Dokulhal až

Uvnitř Nikolasova bytu to vypadalo až překvapivě uklizeně. Na kuchyňské lince sice stále ležela nevyhozená balení nugetek do mikrovlnné trouby s několika prázdnými plechovkami, navíc ve dřezu pomalu plesnivěla trocha nádobí, avšak jen o kousek dál v pokoji byla postel až chvályhodně ustlaná, oblečení složené i urovnané na židli poblíž a všechny tři počítače, velký stolní i oba přenosné, stály zcela rovně a skvrny od vylit

Nikolas se s hlubokým nádechem pokusil postavit, ovšem ještě slabá noha se mu pod vahou vlastního těla podlomila, a kdyby ho Kim na poslední chvíli nechytila, svalil by se na zem. Blondýnka mu rychle podstrčila lehké berle a s nimi zkusil najít nějakou rovnováhu, avšak ne zcela úspěšně. Zdálo se to tak podivné, neměl sádru ani žádnou zlomenou kost, přesto se i tak při každém pohybu pravé končetiny ozvala nesnesitelná bolest. Chvilku ztuhl na místě, jenom s tichý

Vysoký modrovlasý rytíř zvedl svůj krystalový meč a s pořádným ohnáním se ocasem usekl další bestii hlavu. Ta vydala obvyklý skřek a její bezhlavé tělo padlo rovnou do hromádky zlatých, která se při smrti monstra objevila. Kočičí bojovník si peníze vzal, zastříhal spokojeně ušima a dal se do boje s dalším z hordy nepřátel. Majestátnost té bitvy se dala sotva popsat. Jediný hrdina se zbraní zářící kouzly a texturou brněn&#

Protivné pípání přístrojů ho přivítalo jako první zpátky do skutečného světa. Další zdravíčko zazpívala bolest, která se mu rozlila po celém těle. Poslední pozdrav, dokonce skutečný, patřil mladé doktorce stojící ve tmě noci u lůžka jiného pacienta. Sotva si všimla, že se mladík probudil, začala tenkým perem něco rychle psát do tabletu v ruce. Nikolas zabořil hlavu do tenkého nemocničního polštáře, ješt

Prudký vítr s deštěm bičoval ulice a modrovlasého mladíka zabaleného v promočené mikině si tak v davu nikdo nevšiml. V ruce napjatě svíral telefon, očekávaje krátké zavrnění oznamující novou zprávu. Srdce mu bušilo rozjařením a myšlenky mu bláznily v hlavě, třebaže teď měl mít mysl čistší než jindy. Znovu do něho někdo vrazil, až málem spadl na mokrý chodník. Jako by ho ani neviděli... Ačkoliv to bylo nejspí